čtvrtek 7. září 2017

Kolik jazyků umíš, o tolik je menší šance, že se staneš součástí obchodu s bílým masem

Kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem – to je známé přísloví. Když nerozumíš, usmívej se a přikyvuj, ono to nějak dopadne – můj osobní přístup. Vlastně bývalý osobní přístup, jelikož se mi málem pěkně vymstil. 



V rámci závodu LowCost Race jsme zavítaly i na Ukrajinu. I přes podobnost našich jazyků jsem potřebovala chvíli na adaptaci, jelikož ruštinu neovládám a z ukrajinštiny neumím ani ťuk. A po ránu se nechytám ani na češtinu, natož abych rozuměla připitému Ukrajinci.

V Novolynsku, kousek od hranic s Polskem, nám bylo nabídnuto pohoštění a přespání u moc milé sekty. Teplá večeře, teplá sprcha, čistě povlečená postel – to pak člověku zní hlasité vyřvávání modliteb jako ta nejlepší ukolébavka na světě. Přespaly jsme, poděkovaly a ráno pokračovaly dál.

Posadily jsme se na zastávku a zamýšlely se, jakým směrem se vydáme. Bylo to relativně na začátku cesty, tak jsme byly ještě docela načančané a ani jsme moc nesmrděly. Troufám si tvrdit, že jsme vypadaly docela reprezentativně.



Tu k nám přistoupil Ukrajinec, u kterého nebylo jasné, zdali před chvíli začal pít nebo ještě nepřestal. Dal se s námi do řeči – respektive s Markét, já se snažila setřást poslední zbytky ranní ospalosti. Ale abych nebyla za nezdvořáka, tak jsem se aspoň usmívala a přikyvovala. V pravidelném rytmu a na vše.

Což nebylo příliš vhodné, prý. Pán se zajímal odkud jsme, co vůbec děláme na Ukrajině a další obvyklé otázky. Zaskočilo ho, že se přepravujeme pomocí stopu. Tak že jestli nabízíme řidičům sex. Markét hbitě odpověděla, že ne. Já se stále usmívala a přikyvovala. No tomu nemohl uvěřit, tak se zeptal podruhé. Markét mu zopakovala, že rozhodně ne. Já se stále usmívala a přikyvovala. To pána už trochu zmátlo.

Ukázal na mě, že však stopujeme, já nevypadám, že bych byla úplně proti, takže aspoň tady by se dalo něco domluvit. A co já? Usmívala jsem se a přikyvovala. To už mě Markét chytla za rameno, odvedla pryč. Můj nechápavý výraz zmizel hned poté, co mi vysvětlila, že jsem si málem domluvila kšeft.

Takže usmívat se s mírou, kývat minimálně a naučit se aspoň základy jazyka!

(Ať tento příběh slouží všem učitelkám, až se jich žáci budou ptát, proč se učit tento jazyk, že jim přijde zbytečný, že stačí angličtina.)

6 komentářů:

  1. Bože, tak to zní šíleně :D to bych raději zmizela hned, co by mě takový člověk oslovil :D a pobavilo mě slovní spojení milá sekta, zní to tak nějak zajímavě :D

    Lady Lenna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi nejvýstižnější pojmenování, které mě napadlo :D Ono těch zážitků během cesty bylo více, toto jsou jen takové střípky :D

      Vymazat
  2. Hahha tak to je mazec teda! :) taky bych asi radši utíkala pryč :D BEAUTYPUSINKA

    OdpovědětVymazat
  3. Fffff taková nevinnost, ale jeden pak neví, protože oni chlapi občas dokáží být neodbytní! No, já mám heslo, že pokud jsem sama, s cizími muži radši kontakt nenavazuji :D to víc, když to jsou státy více na východ - prostě zkušenost je zkušenost :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No byly jsme dvě a kontakt navázal první, tak člověk si vymění ze zdvořilosti pár vět, ještě za bílého dne.. :D

      Vymazat