úterý 6. června 2017

Co stihneš v Itálii za dva dny a dvě v noci? 2. část

Víno, zmrzlinu, lasagne, parmazán. A taky nespočet zážitků – vydělat si 15 euro během půlhodiny, dvakrát letět, jet autobusem,vlakem, stopem i nachodit desítky kilometrů a poznat spoustu nových lidí. Navštívit Benátky, Mestre, Padova, Veronu a Bergamo. A naspat 7 hodin – za celý víkend. 
Jelikož se jednalo o zážitky nabitý víkend, první část je tady.



Verona je krásné město, až na všude přítomné lidi. Co se týče lidí, tak pro mě by byly vysněným turistickým cílem Popmpeje - ale krátce po výbuchu Vesuvu.
Ale Aperol za cenu jako u nás hravě smázl davy turistů a zlepšil náladu. A to jsme si daly jen jeden drink! 

Baví vás pozorovat chování lidí? Vydejte se hledat Juliin balkón! 
Uvidíte desítky rozladěných párů, utahaných po celém dnu a naštvaných, že to není taková romantika jak ve filmech, ale že tam jsou desítky jim podobných a cpou se hlava nehlava. 
Ale jak se vytáhne selfie tyč, jak mávnutím kouzelné hůlky jsou všichni šťastně zamilovaní a prožívají nejhezčí okamžik svého života. Vážně zajímavý sociologický experiment. A když se přítelkyně otočí, tak si někteří muži dovolí rychle pohladit prso bronzové Julie. 
Je to rebel!


Začalo se smrákat a my měly dilema, jestli si ustlat před domem Julie, amfiteátrem nebo pokračovat dál napříč Itálií. 150 km od místa kde jsme se probudily, Sice jsme byly 16 hodin na nohách, ale řekly jsme si, že s pořádnou dávkou čokoládové zmrzliny ještě zvládneme pokračovat. Vyrazily jsme z Verony směrem k frekventovanější silnici, kde by se dalo chytit nějaké auto. Ale když se před námi objevilo nádraží hlásající že za 15 minut jede vlak směr Bergamo, neodolaly jsme a nasedly do něj. 

Člověk si říká Bergamo – poklidné historické městečko, kde je nejvýznamnější to, že má letiště. Ejhle, to že jsme se zmýlily jsme zjistily hned po příjezdu. 
Vystoupily jsme z vlaku sešli do podchodu a proti nám pochodovalo asi 30 těžkooděnců se štíty a zbraněmi. Venku rány, řev všude jezdily sanitky a policajti. To člověka moc neuklidní. Obzvlášť když mi těsně před odjezdem přišla zpráva: „Aneto, kam to zase jedeš? V Římě prý byla exploze.“ Jeden kolemjdoucí nás naštěstí uklidnit tím, že utrousil: „Italové ty výhry ve fotbale nějak prožívaj.“  Tak dobře no. Italská nátura je hold specifická.

Pro bezpečí vlastní kůže jsem zamířily přespat na nedaleké letiště. Vyhlídly jsme si fajn kousek zdi, přitulily se k ní a zachumlaly se do spacáku. Po 21 hodinách na nohou doslova idylka. V životě bych nečekala, že mramorová podlaha může být tak pohodlná a ruch letiště nejlepší ukolébavka. 

Každý z nás někdy zažil odsouvání budíku alá „ještě hodinku prosím“. Zde budík nahradila ochranka. Po třech hodinách spánku nás šli vzbudit a vyšoupnout pryč. Odkejvaly jsme to a znova vytuhly. Po druhé už přišli policajti. Není nic lepšího, když je člověk v cizím státě, rozespalý, bez kontaktních čoček (čti slepý jak krtek) a italsky na tebe začne něco hulákat chlap v uniformě. Usoudili jsme se, že to už je vážně budíček.


Během neděle jsme navštívily jenom jedno město, vážně! 
Bergamo doporučuji navštívit. Mrzí mě, že většina lidí ho vnímá jen jako místo příletu/odletu – kvůli levným letům do Milána. Benátky i Veronu hravě strčí do kapsy. Možná tím, že tu není tolik lidí. Což je nesporná výhoda. Nejkouzelnější je jeho historická část. Pokud vás neodradí, že leží docela na kopci. 

Nejlepší seznamovací taktika v Bergamu? Mít v batohu, místo petflašky s vodou, láhev vína. Hned z rána jsme dostali nabídku od místních mladíků, kteří zřejmě ještě měli sobotní noc, zdali jim ji nevěnujeme. Ani náhodou! Radši jsme se do ní pustily samy. Když jsme byly 6 hodin vzhůru, tak podle naše klasického denního rytmu už bylo odpoledne - to už nevadí, když si člověk dá víno. To, že bylo deset ráno je vedlejší. 

Ačkoliv byl tento víkend krátký, užila jsem si každou minutu. Do Brna dorazila naprosto vyčerpaná, ale zároveň i naprosto zrelaxovaná. (Kruhy pod očima se snažily okolí namluvit něco jiného.)

Improvizační víkend proběhl bez problémů – co by mohl být problém, tomu jsme se zasmály a mávly nad tím rukou. 300 km napříč Itálii jsme zvládli levou zadní, největší kámen úrazu bylo paradoxně dostat se z Ostravy. Cíl splněn – vrátili jsme se živé, se všemi končetinami, jen trošku špinavé. Hold umyvadlo na letišti sprchu nenahradí.

4 komentáře:

  1. Moc krásné fotografie a tedy klobouk dolů, kolik jste toho stihly :)

    OdpovědětVymazat
  2. Bergamo mě taky překvapilo a žumovi, to jest přítelovi, se líbilo víc než Milano. Historická část je kouzelná, však jsem se o tom taky rozepsala.
    To by se mi líbilo, mít na cestování takového parťáka, jako jsi ty. Takového, který neremcá, že ho bolí nohy nebo že si chce po o schrupnout. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to to máme stejně ♥
      Nejsem zas tak skvělý parťák, umím být velice ale velice otravná :D

      Vymazat