pondělí 20. března 2017

Jak Téra ke stopování přišla

Stopování - to je přece věc, která se nemusí učit, ne? Člověk zvedne ruku, čeká, čeká, nasedne k někomu (snad slušnému člověku) do auta, chvilku plká o zdvořilostních tématech jako kdo odkud a kam jede, počasí a tak dále. Ale jsou pořád lidé, kteří ke stopování potřebují důkladné proškolení a vedení - třeba Téra.


Pro Terčino poprvé, rozuměj první stopování, jsem zvolila vesničku nedaleko od našeho domova. Byly jsme zde na návštěvě přes noc na chalupě a hrálo nám zrovna do karet, že to místo a nejbližších několik kilometrů v okolí bylo doslova nepolíbené, co se týče dopravních spojů. Až na auta, občas tudy nějaké projelo. Tak jsem rozhodla, ráno jedeme stopem. Téra byla přesvědčená, že se jedná o vtip, ráno jsem vyvedla z omylu a šlo se k nejbližší silnici.

Sice lehce protestovala, ale k silnici došla statečně. Myslela jsem si, že veškeré problémy jsou zažehnány. Ale ouha. Zvedla jsem ruku, nasadila hollywoodský úsměv zkřížený s výrazem "nechci vás okrást" a začala stopovat. Když přijíždělo auto, tak jsem se ohlédla, jestli mě Téra následuje. Kdepak, otočila se na podrážce a vydala se směrem zpátky, jako že mě vůbec nezná. Že je tady vlastně náhodou procházce a rozhodně nestopuje.

Poté, co jsem jí vyčinila, sice breptla: "Že je to trapné...", ale jinak se docela polepšila a jakžtakž mávala ve vzduchu rukou. Ale kolem nás už projelo jen jedno auto a ještě plné. Tak jsme se pěšky vydali směrem k frekventovanější silnici. Na benzínce jsme potkali milého pána, který nás přiblížil k cíli. V průběhu cesty se nás optal: "Nejste náhodou ty nerozhodné stopařky, které o pár kilometrů zpátky se nemohly rozhodnout, jestli stopují nebo ne?" Doufám, že má Téra můj pohled stále propálený do těla...

Každopádně jsme se v pořádku dostali do cíle, Hned v začátku jsme si rozhodili role, Téra sedí vzadu a já vykecávám vepředu řidičovi díru do hlavy, aby si rozmyslel, jestli chce vážně tohle poslouchat déle a někam si nás odvézt. Téra své poprvé zvládla bez újmy (pokud nebudeme počítat závratě z toho, že bude stopovat) a určitě se velmi těší, až budeme společně stopovat napříč Itálií. A když bude zlobit, pojede stopem až do Česka!

2 komentáře:

  1. Já mám ze stopování upřímně trošku strach, ale určitě je to dobrá zkušenost :)

    www.ftcfblog.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, sama si nejsem vždy úplně nejjistější, ale za ten zážitek to kolikrát stojí :)

      Vymazat