pondělí 11. dubna 2016

Čivavák

Občas prostě potkáte chlapa, ze kterého jdete do kolen během pár prvních minut, co se znáte. A když poprosí o vaše číslo? No to jste z toho tak v čudu, že musíte vy prozvonit jeho, jelikož se vám těch pár číslic naprosto vykouřilo z hlavy. Ale říkáte si: ,,Takovej fešák, dávám mu 10 minut, než zapomene, že mě kdy potkal." Jenže on se vám do té doby stihne ozvat a pozvat vás na rande! Tak přesně takové setkání jsem zažila a po něm následovala i ono rande, které zůstane v mé mysli ve škatulce "nezapomenutelné".


Krásně jsem si nakročila k romantickému příběhu, který skončí slovy – "A žili spolu šťastně až do smrti" (společně s hypotékou na barák, dvěma dětmi nápadně podobným sousedovi a psem, co ne a ne umřít). Tak jsem na ono vytoužené rande s šarmantním fešákem vyrazila plna očekávání. Ráno se rozšoupla, dala si dvě vrstvy řasenky pro absolutně neodolatelný pohled, vyházela půlku skříně s tím, že sice nemám nic na sebe, ale pokusila jsem se z toho vytěžit maximum a vyrazila na cestu za svým princem na bílém koni.

Jenže princ svého koně zřejmě někde ztratil a nahradil ho čivavou, kterou nesl v náručí. Ačkoliv musím uznat, že obleček čivavy ladil s jeho péřovou bundou a sněhově bílými teniskami. I přesto, že Brno bylo pokryté vrstvou sněhu, tak jediná sněhobílá věc kam oko dohlédlo byly jeho tenisky! Dostala jsem hubana přivítanou a mezitím se pokoušela nenápadně očistit svoje boty ačkoliv je městský sníh je učinil snad ještě špinavějšími.

Vyfasovala jsem čivavu do náruče, aby si mohl uklidit mobil do kabelky a vyrazili jsme. Po první hodině mi moje růžové brýle spadly z očí a já nevěděla zdali se smát nebo brečet. Je krásné, když mají lidé i rozdílné zájmy, že se navzájem něčím obohatí. Ale poslouchat celý den, kde byl fotit, kde bude fotit a jak musí držet přísnou dietu, aby se mohl zúčastnit mužské verze miss? Ne, díky. Z oběda, který nás čekal, se stala moje noční můra.

Dorazili jsme do pizzerie a usadili jsme se všichni tři na židle. Já, on i čivava. Ačkoliv se mi sbíhaly sliny na pizzu s křupavou kůrčičkou a pořádnou dávkou sýra, chuť mě v mžiku přešla poté, co začal remcat, že v nabídce nemají žádné celozrnné těstoviny a že přece si nedá klasické, když k nim mají jen smetanové omáčky! Z toho jsem usoudila, že smetana, co jsem si lila ráno do kafe je přinejmenším srovnatelná s jedem na krysy a se zapřením jsem si objednala salát. Zatímco jsem z talíře lovila poslední zbytky listí, on se dělil o každé druhé sousto s čivavou.

Po obědě jsme vyrazili k němu na film a já doufala, že se aspoň budu moct zblízka pokochat tělem, kvůli kterému má jídelníček, že by mu ho i králík záviděl. A taky zastávám názor, že v lednu oholené nohy by rozhodně neměly přijít nazmar... Byla jsem neskutečně překvapená, když jsme vešli do bytečku, podle kterého by se mohli inspirovat v Ikee při tvoření ukázkových pokojů, a v kuchyni na stole čekal koláč, který prý byl upečený jen a jen pro mě. V hlavě se mi už rojily myšlenky na všechny ty snídaně do postele, které by mě mohly čekat a usoudila, že fešák by mohl ještě dostat šanci. Tak že se pustím do ochutnávání koláče, no div po mě neskočil! Ne že by ho chytl záchvat vášně, to jen nestihl svůj výtvor nafotit na instagram! Tak jsem ze slušnosti nakonec pojedla kousek koláče (nebo spíše kousek pěkně vypadajícího kartonu?), samozřejmě naprosto bez cukru a vyrazila šalinou směr domů.

Ale bylo to o fous, už mi ukazoval přístroj na měření tuku v těle a hrozně se smál tomu, že jeho bývalá - modelka měla více tuku než on. V mžiku jsem se oblékla, aby tu příšernost nechtěl zkoušet i na mě. Jen v mojí snídani by se naměřIlo víc tuku než v obou dohromady! Jen jsem sedla do šaliny, už jsem objednávala pizzu s extra dávkou sýra a zálibně pokukovala po chlápkovi, co vypadal, že deodorant kdekoliv na těle je pro něj horší než pepřák v očích.


2 komentáře:

  1. Tak to je pecka :D pobavilo mě to :D
    http://monulkov.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat